Meteorický roj
Rotující šutry depresí
až k šílenství zpité gravitací těla
drze mne oťukávají jako piraně
jednoznačnou morseovkou
A pak se řekne
signály z kosmu
Trosky oněmělých letadel
vymazaných z obrazovek radarů
šroubují plástve ozónu
k hladinám oceánů
Ještě stačím koutkem oka zahlédnout
uhelnatět přesličky a plavuně
a už vážka v myocénu pocitů
nastavuje ligotavá zrcátka
(pokračují v nekonečné řadě za ohybem světla)
Jsem vyprázdněn jako půllitr v červenci
Jako když se svleče pod kamenem zmije
S rukama za hlavou proplouvám vesmírem
Bezvýznamný
malý Magellanův oblak poezie
